Ekoteologie - křesťanství jako naděje pro řešení ekologické krize

4. 09. 2011 11:15:03
I přes nesporný historický podíl křesťanství na vzniku ekologické krize, nelze popřít, že křesťanství je schopné reagovat na naléhavé otázky dnešního světa, a může významně přispět k hledání východisek z ekologické krize. Zvláště dnes, kdy je svět plný hledání a zájmu o spirituální oblast života, jejíž součástí je i touha po jiném lepším vztahu člověka a přírody. Také proto se křesťanská teologie začíná intenzívně zabývat environmentálními otázkami jako nezbytné podmínky nové christianizace Evropy a Světa, včetně tak ateistického Česka, a vzniká nový proud – tzv. ekoteologie.

Křesťanství jako odvěký obhájce základních etických norem ve společnosti dlouho problémy životního prostředí a jeho ochrany nereflektovalo. Naopak mu bylo kritiky docela oprávněně vyčítáno, že za mnoho z těchto problémů může samo křesťanství jako takové (zejména jakási výzva k „podmanění země“ - v bibli jako princip dominance člověka nad přírodou: „I řekl Bůh: ‚Učiňme člověka, aby byl naším obrazem, podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami, a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem, plazícím se po zemi.‘“).

Na půdě katolické církve zazněl jeden z prvních ohlasů až v r. 1991 v podobě encykliky Centesimus Annus Jana Pavla II., kde papež zřejmě poprvé upozorňuje na nutnost zodpovědnosti vůči životnímu prostředí. V teologii můžeme snahy o reflexi ekologické problematiky sledovat tedy zhruba posledních dvacet let. Odezvy přicházejí v posledních deseti letech v různých podobách i z Vatikánu. Stanovisko Vatikánu je přitom velmi podstatné, jelikož představuje direktivum nebo alespoň inspiraci pro věřící po celém světě.

Křesťanství skutečně historicky patří k hodnotovým zdrojům ekologické krize. Mezi ekology tak stále více roste přesvědčení, že řešení ekologického problému leží především v rovině lidských hodnot, a také trpké poznání, že v této oblasti je jejich vlastní výchovné úsilí stále značně bez efektu. Ale křesťanství se svým důrazem na duchovní rozměr člověka a ověřenou schopností formovat jeho hodnotový svět je pro ekologické řešení nadějí, zejména v oblasti tlumení lidských nároků na blahobyt. Jestliže konzumerismus je reakcí člověka na jeho vnitřní prázdnotu, pak bezpochyby křesťanství, jež naplňuje život člověka vyšším smyslem, jej vymaňuje z tohoto tlaku na stále rostoucí hmotné potřeby. Navíc od vládních a vůbec státních institucí tak často a silně ovládaných různými politickými stranami lze těžko očekávat důslednou a vážně míněnou dlouhodobou strategii v nápravě ekologické krize poznamenanou nepopulární újmou na hmotné prosperitě jejich voličů. Z tohoto hlediska je křesťanství se svou „věčnou dimenzí“ tím „pravým ořechovým“. V souvislosti s tímto očekávaným „zelenáním“ církve se často používá termín „greening church“.

V knize Genesis nalezneme dvě pasáže o stvoření člověka. První ukazuje člověka jako pána tvorstva, jenž byl stvořen k obrazu Božímu a jemuž bylo Bohem požehnáno, aby využíval rostliny a zvířata jako potravu, tedy aby využíval zemi a její dary ve svůj prospěch. Druhá pasáž ovšem popisuje akt stvoření jinak: člověk byl stvořen jako "prach ze země", z pouhé Boží lásky, ale sám je to slabý tvor, bytost závislá na vůli Boží jako každý jiný tvor. Katolická církev po dlouhou dobu vycházela v pojetí přírody z první verze stvoření člověka, jež byla navíc podpořena vírou v to, že na pravé křesťany čeká život nebeský. Příroda tak byla pojímána jako něco, co člověk může a má využívat bez ohledu na negativní důsledky, které z toho plynou.

Jedním z prvních "ekologicky smýšlejících" praktiků katolické víry byl František z Assisi. Sv. František pojal hned v počátcích svého obratu k Bohu celou přírodu jako Boží stvoření, jenž je v mnohém rovné člověku. Slunce, měsíc, ptáky na stromech i stromy nazýval bratry a sestrami a skrze ně a s nimi vzdával své díky Bohu. Ve známé modlitbě Chvalozpěv na stvoření mluví o bratru slunci, sestře luně, bratru větru, sestře vodě a také o matce Zemi, "která nás živí a slouží nám a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu." To všechno považoval za důkaz Boží lásky a skrze to všechno chtěl Boha chválit.

V současnosti se rovněž začalo upozorňovat na mnohé pasáže Starého i Nového zákona, které souzní jak se spiritualitou sv. Františka, tak se současnými "zelenými tendencemi". Člověk je zde v pozici toho, kdo je stvořen jako ochránce či správce ostatního stvoření, kdo s ním má soucítit a starat se o něj: "Spravedlivý cítí i se svým dobytkem. Nebudeš netečně přihlížet, jak na cestě klesl osel tvého bratra nebo jeho býk. Pozdvihneš jej spolu s ním. Když přijdeš cestou na ptačí hnízdo s holátky nebo s vejci, s matkou sedící na holátkách nebo na vejcích na nějakém stromě nebo na zemi, nevezmeš matku od mláďat." apod.

Ekoteologie či ekologická teologie vychází z takového pojetí světa, které vyjadřuje úctu k Božímu stvoření přírody, již se neobírá podílem viny křesťanů na vzniku ekologické krize (jako před třiceti lety Lynn White), ale v environmentální perspektivě již rozpracovává konkrétní teologická témata.

U nás o teologických otázkách nově přemýšlí v ekologické etice Erazim Kohák (např. v kapitole o Etice bázně boží v Zelené svatozáři) či Jan Heller. O změnách postojů k přírodě v křesťanském myšlení se lze také přesvědčit v časopise Teologické texty nebo Souvislosti. Velký kus práce na tomto poli koná Ekologická sekce České křesťanské akademie nebo nově vzniklá Česká křesťanská environmentální síť (ČKES), která umožňuje všem církvím v ČR, křesťanským environmentálním organizacím i jednotlivcům sdílet a poskytovat informace a zkušenosti z oblasti ochrany životního prostředí, zabývat se ochranou životního prostředí a podporovat péči o Boží stvoření. ČKES chce napomáhat rozvoji environmentálních programů a projektů v církvích, církevních organizacích a současně respektovat šířku rozdílných církevních tradic, z nichž každá svým osobitým způsobem a všechny společně usilují na základě biblických, teologických a duchovních východiscích o hledání a uplatňování principů trvalé udržitelnosti s ohledem na bližní, s ohledem na život příštích generací a s ohledem na život celého Boží stvoření. ČKES se plně odkazuje na Evropskou křesťanskou environmentální síť (ECEN). Tato nová platforma se dokonce snaží o vytvoření jakéhosi standardu environmentální církevní certifikace – pracovní návrh certifikace zatím obsahuje až docela dobře zpracovaných 48 bodů (povinností), jak se stát „zelenou farností“, jako např. pořádání bohoslužeb zaměřených na ekologickou spravedlnost, integrovat životní prostředí a ekologickou spravedlnost do náboženské výuky, nakupovat fair-trade výrobky, ekologicky šetrné výrobky či místní potraviny, omezit používání chemikálií při úklidu a používat pouze ekologicky označené čisticí prostředky, provést energetický audit farních budov, nákupu zelené energie, volit energeticky úsporné vytápění, např. tepelná čerpadla (zemní teplo), solární panely nebo spalování štěpky, používat energeticky úsporné elektrické zásuvky, umožnit u kostela parkování jízdních kol věřícím a zaměstnancům, kompostovat drobný organický odpad, chemický odpad a použité náplně do tiskáren a kopírek odevzdávat do schválených sběrných míst apod.

Provokativně vůči stereotypům v křesťanském myšlení píše ne-teolog Bohuslav Blažek: "Je absurdní představa některých křesťanů, že splatí svůj dluh vůči ekologii tím, že začnou být tolerantnější vůči rostlinám a zvířatům. Ekologický postoj znamená především radikální otevřenost vůči problémům". Podle B. Blažka je důležité také to, aby mladí či budoucí teologové byli vůči přírodě citlivější a nebáli se nově přemýšlet: "Zdá se mi nešťastná představa, že v Písmu bylo jednou provždy řečeno vše, co člověk do konce časů potřebuje znát, a že dnešnímu křesťanovi, chce-li být solidární s ekologickým imperativem, stačí, aby si v Bibli vyhledal patřičné - možná jen dosud nedoceňované - výroky a Ty začal aplikovat. Ani lidé, ani Bůh za těch dvacet století nelenili."

Například německý katolický teolog Eugen Drewermann ve své knize "O nesmrtelnosti zvířat" zpodobňuje drastickými historickými kresbami praktiky novověké vědy v pokusech na zvířatech, zejména praktiky vivisekce, a snaží se o proměnu vztahu člověka ke zvířatům: ”Téměř nikdo z dnešních píšících teologů nebere na vědomí, že naši nejbližší příbuzní, gorily a šimpanzi, disponují stejnými vrozenými výrazovými gesty jako lidé: smějí se a pláčou, projevují radost i strach, umí být něžní i vzteklí a ve spánku se jim zdají sny. Kde jsme vlastně vzali tu troufalost, že jsme těmto živým bytostem, jejichž inteligence a citový repertoár odpovídá přibližně stavu našich vlastních předků před zhruba dvěma milióny let, brutálně zničili jejich životní prostor a nakonec odsoudili několik málo přeživších exemplářů k věčnému zajetí?”

Také Jan Heller vztahuje často své uvažování ke zvířatům a rostlinám, např. ve své metafoře o člověku - pastýři stvoření (biblická metafora pastýře a ovcí), ve které přijímá ochranu i osobní nasazení ochranitele vůči násilí a zlu, které je na přírodě pácháno (pastýř své ovce vede na bezpečná, vodou a potravou hojná místa, chrání stádo před šelmami a hlavně zlými lidmi).

Erazim Kohák se ve své známé knize Zelená svatozář zabývá různými přístupy vztahu člověka k jeho životnímu prostředí. Mezi jinými tu vysvětluje termín "etika boží bázně", který označuje přístup k environmentálním otázkám z pohledu teocentrismu. Tento přístup vychází z myšlenky, že Bůh je nejvyšší hodnotou i tím, který dává člověku svět jako dar. Člověk, který má k tomuto Bohu úctu a "bojí se ho" (ve smyslu boží bázně, víry, důvěry), chová úctu i ke všemu stvoření a považuje se pouze za jeho správce. Jiný pojem je "etika vznešeného lidství", který více reflektuje buddhistické nazírání světa a přírody, ale v křesťanském pojetí chápe člověka jako tvora, který dostal od Boha dostatek rozumu a svobody, aby dokázal využívat přírodu ke svému prospěchu, ale i dostatek zodpovědnosti, aby toto vykonával dobře a v souladu s Božími zákony. V tomto pojetí tedy člověk je nejvyšším z tvorů, ale zároveň je i tím nejodpovědnějším. Obě tyto tendence nalezneme i u jiných ekologicky založených teologů.

Problémy životního prostředí a nutnost reagovat na ně si poslední roky uvědomuje i Svatý stolec. Už v srpnu roku 2002 v jihoafrickém Johannesburgu papež Jan Pavel II adresoval výzvu účastníkům Světové konference o trvale udržitelném rozvoji, ve které zdůraznil nutnost soustavné a aktivní ochrany životního prostředí na Zemi: "Člověk se musí cítit nepatrným před Božskou prozřetelností, která se zjevuje ve stvoření a v dějinách. Současně si člověk musí uvědomit, že je adresátem poselství lásky, které ho však také zavazuje k zodpovědnosti. Lidé byli dokonce ustanoveni za správce Země, aby ji zušlechťovali a ochraňovali. Odtud pramení i to, co bychom mohli nazvat "ekologickým apelem", jenž je nyní snad ještě aktuálnější, než kdykoliv před tím".

V souvislosti se začátkem Světové konference v Johannesburgu vyjádřil papež naději, že se shromáždění představitelé států dokáží společně dohodnout na efektivních řešeních problematiky soustavného rozvoje lidstva v jeho ekonomických, sociálních i ekologických aspektech: "Ve světě, jenž je stále více vzájemně propojen, musí být dosažení míru, spravedlnosti a ochrany životního prostředí plodem společného úsilí všech o všeobecné dobro".

Papež Benedikt XVI. nezřídka připomíná nutnost zodpovědnosti vůči životnímu prostředí i nelhostejnosti vůči bližním. V jednom z kázání z r. 2007 vyzývá k "autentické lidské ekologii", čímž má na mysli zodpovědný vztah nejen ke stvoření, ale i k bližnímu, "ať už je blízko nebo daleko, v prostoru a čase", a k Bohu, jenž je stvořitelem. V prosinci 2008 hovoří o potřebě chránit nejen zemi, vodu a vzduch, ale také člověka, aby nezničil sám sebe. Jak je vidět, v pojetí Benedikta XVI. je třeba, aby láska k bližnímu, k přírodě i k Bohu šla spolu ruku v ruce.

Ochrana životního prostředí hraje důležitou roli mimo jiné i v mezikonfesních a mezináboženských rozhovorech na jejich nejvyšších úrovních. V r. 2006 se kupříkladu uskutečnilo mezinárodní sympozium „Náboženství, věda a životní prostředí“ na řece Amazonce. Jeho organizátorem byl konstantinopolský patriarcha Bartoloměj I. a sympozium, kterého se zúčastnilo přes 200 vědců, ekologů, náboženských představitelů, včetně představitelů katolické církve, bylo v pořadí již čtvrté svého druhu. Témata jako láska ke stvoření, zodpovědnost a nepodléhání pouhým partikulárním zájmům nicméně katolická církev nesdílí pouze s jinými křesťanskými konfesemi, ale i s buddhismem, judaismem a islámem. V případě ne-teistického buddhismu se přitom jedná o významné styčné plochy obou náboženství.

Asi nejdůležitějším a radikálním krokem Vatikánu se ale stalo v roce 2008 rozšíření původního seznamu smrtelných hříchů, k nimž bylo přidáno dalších sedm. Tradičních sedm smrtelných hříchů přitom katolická tradice vypočítává od pontifikátu papeže Řehoře I. Velikého, který řídil chod křesťanské církve v letech 590 až 604: pýcha, lakota, závist, hněv, smilstvo, obžerství a lenost. Definice nových smrtelných hříchů, jak je ale nově Vatikán formuloval, je zaměřena na věřící - má je vést především k poznání, že svými skutky zasahují jak své bližní, tak i své okolí, a to včetně přírody: znečišťování životního prostředí, genetická modifikace potravin, pokusy na lidech, sociální nespravedlnost, ožebračování lidí, shromažďování nemravného bohatství a distribuce drog včetně jejich užívání. Křesťanství tak odsuzuje i narůstající společenské a ekonomické rozdíly mezi bohatými a chudými, které "mají za následek neúnosnou sociální nespravedlnost".

Papež rovněž vybízel v červenci 2008 na své návštěvě Austrálie k zachování světa pro příští generace, k ochraně životního prostředí a k moudrému spravování Země: "Všiml jsem si, že Austrálie učinila vážný závazek, vyjadřující odpovědnost v péči o životní prostředí," poznamenal v narážce na vládní plán rozběhnout k roku 2010 obchodování s emisemi skleníkových plynů. Tento plán také počítá se snížením emisí skleníkových plynů o tři pětiny v roce 2050 oproti stavu z roku 2000. Austrálie vinou uhelných elektráren patří v přepočtu na obyvatele k největším světovým producentům skleníkových plynů, které přispívají ke klimatickým změnám.

Při požehnání poutníkům na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu Papež Benedikt XVI. v prosinci 2009 opět vyzval k odpovědnému přístupu k životnímu prostředí a vyslovil přání, aby nadcházející kodaňský summit OSN o klimatických změnách přispěl k vytyčení cesty v tomto směru: "zachování stvořeného vyžaduje přijetí střídmého a odpovědného způsobu života, zvláště ve vztahu k chudým a k příštím generacím. Aby se zajistil plný úspěch konference, vyzývám všechny lidi dobré vůle, aby ctili boží zákony o přírodě a znovu objevili morální rozměr lidského života".

O potřebě chránit planetu hovoří Benedikt XVI. často. Tomuto tématu věnoval také část své poslední encykliky. Někteří o něm dokonce mluví jako o "zeleném papeži". Stal se dokonce prvním papežem, který telefonoval do vesmíru - v květnu 2011 hovořil s posádkou Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) a s astronauty raketoplánu Endeavour, který u ISS kotví. Papež se kosmonautů mimo jiné ptal na problémy Země, změny životního prostředí a budoucnost planety. Na závěr hovoru astronautům požehnal.

Svůj postoj vůči životnímu prostředí se snaží Vatikán demonstrovat i navenek. Koncem roku 2008 bylo nainstalováno na střechu Vatikánské auly Pavla VI. 2400 solárních panelů. Tento čin označuje Vatikán za první krok k přechodu k alternativním zdrojům elektrické energie, jež by měly do r. 2020 pokrýt 20% spotřeby elektřiny celého Vatikánu. Vatikán tedy zcela zjevně započal cestu "zeleného smýšlení", otázkou je, jak rychle a s jakým odhodláním se po této cestě pustí místní církevní společenství a jednotliví věřící.

Odkazy:

http://www.vasevec.cz/blogy/ekoteologie-aneb-krestanstvi-jako-nadeje-pro-reseni-ekologicke-krize

Autor: Kateřina Březová | neděle 4.9.2011 11:15 | karma článku: 13.03 | přečteno: 1219x

Další články blogera

Kateřina Březová

Jezte hmyz a falešné maso, abyste snížili dopad hospodářských zvířat na planetu

Změny ve stravě jsou zásadní pro snížení emisí skleníkových plynů a odlesňování způsobené rostoucí chutí na maso ve světě, říkají vědci.

7.5.2017 v 18:45 | Karma článku: 11.45 | Přečteno: 591 |

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Jan Ferenc

Co dál? Změna mimo?

Stávkující davy pátečníků se rozrostly na hezkých pár milionů. Úměrně s tím stoupá jejich agresivita. Apely na politiky se mění v ultimativní požadavky na konkrétní akce v konkrétním termínu: ihned.

16.10.2019 v 8:52 | Karma článku: 19.87 | Přečteno: 448 | Diskuse

Valtr Sodomka

Je kusové dřevo obnovitelný zdroj aneb 336 dvacetiletých stromů

Zamyšlení nad smysluplností pojmu obnovitelný zdroj energie ve vztahu k využití kusového dřeva, a to na příkladu "obnovitelného" zdroje pro jeden rodinný dům.

14.10.2019 v 19:14 | Karma článku: 22.60 | Přečteno: 707 | Diskuse

Luděk Niedermayer

Co papír snese?

Populární motoristický časopis Svět motorů se stále více zabývá elektromobilitou. Což vítám. Ovšem jeho texty někdy přinesou dost velká překvapení.

14.10.2019 v 18:00 | Karma článku: 10.78 | Přečteno: 570 | Diskuse

Dušan Póč

Vsetín má sice Oscara, ale…

Vratné kelímky a Vsetín rovná se jedno a totéž! Město je totiž držitelem Ekologického oscara v kategorii Obec. Záznam z jejího předávání vysílala v sobotu televize. Sluší se tedy pogratulovat a já tak činím rád. Jsem Vsetíňan!

14.10.2019 v 17:34 | Karma článku: 14.69 | Přečteno: 238 |

Vítězslav Kremlík

Rebelie proti neexistujícímu „šestému masovému vymírání"

Gail Bradbrooková říká, že nápad založit Extinction Rebellion dostala, když byla zdrogovaná, tedy pod vlivem psychedelik. Dnes volá po tom, aby se rebelové masivně zfetovali halucinogenními látkami. Což mnohé vysvětluje.

11.10.2019 v 9:23 | Karma článku: 35.30 | Přečteno: 1097 | Diskuse
Počet článků 192 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1617
Pracuje jako poradkyně v ochraně životního prostředí a ekologii. Máma s jedním dítětem s mnoha zájmy - hlavně příroda, ekologie, cestování, knihy ... Více viz: http://ekoporadenstvi.ic.cz

Najdete na iDNES.cz